Rada EU

6. 9. 2021

Předsednictví 2022

Předsednictví v Radě EU je jedním z nejdůležitějších práv a nejnáročnějších úkolů vyplývajících z členství v EU. Role předsedající země je nejen organizační, ale také zprostředkovatelská, politická a reprezentační. Česká republika se svého historicky druhého předsednictví ujme 1. července 2022. Každá země určí před začátkem svého předsednictví vlastní priority, které předloží Radě a Evropskému parlamentu. Členské státy také spolupracují v rámci tříčlenné skupiny neboli tria, které připravuje společný program zahrnující priority všech tří států (v našem případě Francie - Česká republika - Švédsko). Tento program se opírá o aktuální dění v EU.

Přípravy na nadcházející české předsednictví byly zahájeny v červenci 2018. Příprava a samotná realizace českého předsednictví v roce 2022 probíhá pod vedením předsedy vlády prostřednictvím Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR. Na předsednictví se rovněž budou podílet ostatní resorty v čele s Ministerstvem zahraničních věcí a Stálým zastoupením ČR při EU.

Úřad vlády zřídil internetovou doménu www.eu2022.cz, jejímž prostřednictvím bude uveřejňovat aktuální informace o českém předsednictví v Radě EU.

Další podrobné informace týkající se předsednictví:

Více: www.vlada.cz a www.eu2022.cz.

Spolupráce s Radou EU

Rada EU je hlavní rozhodovací orgán Evropské unie. Reprezentuje členské státy a má rozsáhlé zákonodárné a výkonné pravomoci. Každá členská země je v ní zastoupena na ministerské úrovni. Každý ministr v Radě je zplnomocněn k závaznému jednání jménem své vlády, nese odpovědnost vůči svému vnitrostátnímu parlamentu a občanům.

Na předmětu jednání záleží, kteří ministři se zúčastní jaké schůzky. Rada spravuje celou řadu oblastí, a proto se vyskytuje ve více formacích. V roce 2009 bylo zakotveno deset základních formací Rady EU. Pro ERÚ je z hlediska sledování činnosti důležitá formace TTE – Doprava, telekomunikace a energetika případně okrajově další, týkající se obecných záležitostí (GAC) či ochrany spotřebitele.

Každý členský stát Evropské unie má v Bruselu své zastoupení pod označením stálé zastoupení (Permanent Representation). V čele jednotlivých zastoupení jsou stálí velvyslanci (Permanent Representative), což jsou obyčejně velmi zkušení diplomaté. Společně tvoří Výbor stálých zástupců (COREPER), který například připravuje schůze ministrů. COREPER se schází každý týden a jeho hlavním posláním je zajistit, aby se na ministerské úrovni řešily pouze ty nejdůležitější a nejcitlivější problémy. Pracovní náplň COREPERu je připravována na pracovních skupinách Rady tvořených experty členských států.

Jednou během každého předsednictví se koná také neformální jednání Rady v předsednické zemi.

Více: www.mvcr.cz

Spolupráce s EK a EP

V Bruselu je hlavním kontaktem ERÚ Generální ředitelství pro energetiku (DG ENER). V souvislosti se svým posláním v otázkách ochrany spotřebitele udržuje ERÚ také aktivní kontakty s generálním ředitelstvím pro spravedlnost a spotřebitele (DG JUST) a v případě potřeby s dalšími DGs: např. Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž (DG COMP) nebo Generální ředitelství pro komunikační sítě (DG CNECT).

Energetický regulační úřad rovněž udržuje kontakty s dalšími evropskými institucemi, jako jsou orgány Evropské rady a Evropského parlamentu, v rámci přípravy sekundární energetické legislativy EU. Tyto kontakty byly důležité především při přípravě třetího liberalizačního energetického balíčku v pracovní skupině pro energetiku a jeho konečném schválení příslušnými orgány Evropské rady a Evropského parlamentu, které proběhlo v letech 2007 až 2009. V tomto ERÚ přijal národní odpovědnost za debaty o pozměněných předpisech o přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a přístup k plynárenským přepravním soustavám a také o jednáních o nařízení, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů, ACER.

Energetická politika a klíčová evropská legislativa

  • Právní základ
  • Článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

Zvláštní ustanovení

  • Zabezpečení dodávek: Článek 122 SFEU;
  • Energetické sítě: Články 170–172 SFEU;
  • Uhlí: Protokol 37 objasňuje finanční důsledky vypršení platnosti Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 2002;
  • Jaderná energie: Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o Euratomu) slouží jako právní základ pro většinu akcí EU v oblasti jaderné energie.

Další ustanovení ovlivňující energetickou politiku

  • Vnitřní trh s energií: Článek 114 SFEU;
  • Vnější energetická politika: Články 216-218 SFEU.

Cíle

Podle energetické unie (2015) je pět hlavních cílů energetické politiky EU:

  • Diverzifikovat evropské zdroje energie zajištěním energetické bezpečnosti prostřednictvím solidarity a spolupráce mezi zeměmi EU;
  • Zajistit fungování plně integrovaného vnitřního trhu s energií, umožňující volný tok energie přes EU prostřednictvím odpovídající infrastruktury, a bez technických nebo regulačních překážek;
  • Zlepšit energetickou účinnost a snížit závislost na dovozu energie, snížit emise a podpořit zaměstnanost a růst;
  • Dekarbonizovat ekonomiku a přejít na nízkouhlíkové hospodářství v souladu s Pařížskou dohodou;
  • Podporovat výzkum v oblasti nízkouhlíkových technologií a technologií čisté energie a upřednostňovat výzkum a inovace s cílem podpořit energetický přechod a zlepšit konkurenceschopnost.

Článek 194 SFEU stanoví, že některé oblasti energetické politiky mají sdílenou pravomoc, což signalizuje posun směrem ke společné energetické politice. Každý členský stát si nicméně zachovává právo „určit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, volbu mezi různými zdroji energie a obecnou strukturu svých dodávek energie" (čl. 194 odst. 2).

Více: Právní dokumenty EU a www.europarl.europa.eu