Ekonomicky oprávněné náklady v ceně tepelné energie

7. 1. 2015

k § 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách

Dle § 4 zákona o cenách je věcné usměrňování cen, kterým zákon rozumí usměrňování vývoje cen v návaznosti na věcné podmínky, jedním ze způsobu regulace cen podle zákona o cenách. Věcné usměrňování cen spočívá dle § 6 odst. 1 zákona o cenách ve stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednání cen. Mezi tyto podmínky patří také závazný postup při tvorbě ceny nebo při její kalkulaci. Na základě § 10 odst. 1 zákona o cenách stanoví cenové orgány cenovým rozhodnutím podle § 3 odst. 2 tohoto zákona, kraje a obce svým nařízením, zboží podléhající cenové regulaci podle § 5, 6 a 8 uvedeného zákona, uplatněný způsob a podmínky cenové regulace, úředně stanovené ceny, pravidla a postupy pro stanovování těchto cen a jejich změn. Cen tepelné energie se týká cenové rozhodnutí č. 9/2004, dle jehož bodu 1.1 lze do ceny tepelné energie v regulovaném roce promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň z přidané hodnoty. Ekonomicky oprávněné náklady jsou vymezeny jako náklady pořízení odpovídajícího množství přímého materiálu, mzdové a ostatní osobní náklady, technologicky nezbytné ostatní přímé a nepřímé náklady a náklady oběhu; při posuzování ekonomicky oprávněných nákladů se vychází z dlouhodobě obvyklé úrovně těchto nákladů v obdobných ekonomických činnostech s přihlédnutím k zvláštnostem daného zboží.

Z vymezení pojmu ekonomicky oprávněné náklady vyplývá, že je tento pojem omezen na výše specifikované náklady. Je proto zřejmé, že ne každý náklad bude takové vymezení splňovat, a proto ne každý náklad bude moci být považován za ekonomicky oprávněný náklad. Aby účetnictví skýtalo reálný obraz o svém předmětu, kterým se dle § 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, rozumí stav a pohyb majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv a o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření účetní jednotky, je nutné, aby se v něm odrazily i jiné náklady, než jen ty, které spadají pod vymezení ekonomicky oprávněných nákladů ve smyslu zákona o cenách. Je proto správný závěr městského soudu, že pojem nákladu ve smyslu účetním nelze zcela směšovat s pojmem ekonomicky oprávněného nákladu ve smyslu zákona o cenách.

 

(Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 9 Afs 25/2011) 

Připojené soubory